Bez názvu

Už během studia na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla získal Vladimír Houdek (nar. 1984) dvě významná ocenění – v roce 2010 Cenu kritiky pro mladou malbu a o dva roky později dokonce Cenu Jindřicha Chalupeckého. I v novém miléniu sice malbě zůstává prestiž odvěkého a zároveň flexibilního výtvarného prostředku, avšak na významných přehlídkách, jako jsou nejrůznější bienále či zmíněná Chalupeckého cena, dominují spíš konceptuální díla, využívající nová média a mimovýtvarné materiály. Už jen to, že v takto nastavených kritériích uspěl, svědčí o originalitě a přesvědčivosti jeho tehdejšího projevu, který bez zásadnějších zvratů rozvíjel i v dalších letech. Originální je především spojení důrazu na malířskou hmotu, která jeho obrazům zajišťuje výraznou materialitu a dojem až fyzické tíže, s hladkým malířským verismem rodu manýristického trompe l’oeil. Houdek vytváří dokonalou iluzi něčeho, co neexistuje. Zobrazené technicistní exaktní tvary vznikají přehodnocením a syntézou několika zdánlivě nesourodých jevů a objektů. Například v případě chebského obrazu je komplikované kruhové těleso v třírozměrné projekci inspirováno vzory tak odlišnými (a zároveň latentně příbuznými), jako je panelový dům atypicky kruhového půdorysu, tedy onen funkcionalistický „stroj na bydlení“, a klínový řemen, součástka stroje reálného.