Antonín Pelc se po Hitlerově nástupu k moci stal jedním z hlavních tvůrců protifašistické a protiválečné karikatury. Na konci 30. let byl proto nucen uprchnout z vlasti. Jeho anabázi přes Francii, Maroko a Martinik do USA připomíná mimořádný soubor děl ve sbírkách galerie. Vedle prací na papíru obsahuje i dva oleje z amerického období. Jeho cesta vedla nejdříve do Paříže. Spolu s dalšími československými emigranty z řad umělců a intelektuálů, kteří se de iure stali občany nepřátelského Protektorátu Čechy a Morava, však byl obviněn ze špionáže, uvržen na šest měsíců do vězení a poté internován v několika francouzských sběrných táborech. Válečné události jej nakonec přivedly do Maroka. Spolu s výtvarníky Maximem Kopfem, Alénem Divišem a Adolfem Hoffmeisterem zde byl znovu zatčen a umístěn v koncentračním táboře Ain Chok. Po propuštění se Hoffmeisterovi podařilo získat vízum a odplul do Portugalska, ostatní však zůstali v Casablance. Podle Pelcova deníku strávili období mezi 13. červencem a 14. listopadem 1940 ve čtvrti Roches Noires, kde bydleli v ulici St. Aulaire. Aby přežili, malovali akvarely a prodávali je zde usazeným Čechům. Asi jediný, který se zachoval a zázračně přečkal další útrapy Pelcova putování za svobodou, nese právě přípis „Av. St. Aulaire“. Jsou na něm zobrazeny i dvě skaliska vystupující z moře, podle kterých získala čtvrť Roches Noires – v překladu „Černé skály“ – své jméno.
Fotografie zobrazeného motivu z 60. let, stále však v původní podobě, se před časem objevila na portálu
www.casa-lesroches.com, který se zabývá historií této čtvrti, dnes je však již smazána. Podle jejího titulku jde o průchod mezi Avenue Saint Aulaire a Rue de l’Ocean. Avenue St. Aulaire, dnes Avenue Ambassadeur Ben Aicha, se táhne podél pobřeží a v současnosti je velkou dopravní tepnou.