Červený reliéf

Hugo Demartini (1931–2010) prošel tradičním sochařským vzděláním, jehož cílem bylo zvládnutí lidské figury a portrétu. Těmto klasickým žánrům se však nikdy nevěnoval a už na přelomu padesátých a šedesátých let se začal zabývat tvarovou abstrakcí. Jeho nejvýraznějším příspěvkem k tzv. českému informelu byla série nízkých sádrových reliéfů, kolorovaných jasně červenou barvou, jež připomínaly poselství psaná nějakým archaickým znakovým kódem. Zároveň v nich již bylo patrné směřování k čistě geometrickému slovníku. Definitivně k němu přešel v roce 1964, kdy se problematika informelu obecně vyčerpala, a chebský reliéf tak patří k jeho prvním pracím tohoto druhu.
Základovou plochu svých tehdejších reliéfních plastik vždy rozčlenil pravidelným rastrem a do jednotlivých polí vkládal geometrická tělesa. Zpočátku to byly různě seříznuté komolé jehlany, pak už výhradně koule a jejich segmenty. První reliéfy včetně toho chebského jsou ještě vytvořeny z klasických sochařských materiálů, jako je dřevo či sádra, a stále zachovávají princip kolorování. Brzy však objevil moderní materiály – plexisklo, a zejména pochromovaný plech, které lépe vyjadřovaly civilizační optimismus 60. let. Koule a polokoule zrcadlící své okolí se posléze staly hlavním tématem Demartiniho tvorby.