© 2024 Open Travel, s.r.o.
Realizace mojepaleta.cz
František Hudeček (1909–1990) patřil spolu s Františkem Grossem či Ladislavem Zívrem k mladým umělcům, kteří byli před polovinou třicátých let zasaženi surrealismem. Členové Skupiny surrealistů v ČSR, založené v roce 1934, byli starší, předtím patřili k devětsilské avantgardě a od nastupující generace si udržovali zřetelnou distanci. Dokonce lze říct, že mezi oběma okruhy existovalo jisté napětí. O to blíže měli mladí k solitérům, jako byli Zdenek Rykr, Václav Bartovský či František Janoušek. Také v jejich díle sehrál surrealismus větší či menší roli, v případě posledně jmenovaného dokonce zásadní, a totéž platí i pro Hudečkovu tvorbu druhé poloviny 30. let. Nenajdeme v ní typická motivická klišé surrealismu, naopak se v ní objevují specifické rysy jeho osobní poetiky. K jeho důležitým tématům tehdy patřil oheň. Měl pro něj celou řadu významů od čistě osobních, evokujících zážitky z dětství, jako je tomu u obrazu Kovárna mého otce (1938), k méně jednoznačným, jejichž příkladem je právě chebské Heraldické zvíře. I to se může vztahovat k dětství, k pohádkám či snům, ale stejně tak k ezoterické symbolice, která jej v té době zajímala v souvislosti s černou magií a stavy změněného vědomí. Podle jeho vzpomínky ho příslušnou literaturou zásoboval Jindřich Chalupecký, pozdější teoretik Skupiny 42, který se se všemi výše jmenovanými umělci už tehdy intenzivně stýkal.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám