Jaro

Alena Burešová (1945–2010)

Po studiu na SPŠ keramické v Karlových Varech ve třídě V. Květenského (1959–1963) pokračovala na VŠUP do ateliéru keramiky prof. Eckerta (1969-1969). Následující rok nastoupila na SPŠ keramickou jako pedagožka, kde setrvala do roku 1978. Zároveň byla úzce provázaná s místním keramickým průmyslem. Pro některé ze svých plastik určených do exteriéru využívala elektroporcelán z důvodu jeho větší odolnosti. Jeho nevýhodou však byl náročný proces odlévání, zejména v případě složitěji tvarovaných a objemnějších objektů. Kvůli těmto specifikům její práce často vznikaly v továrně na elektroporcelán v Merklíně u Karlových Varů, kde na pozici technologa pracoval její manžel, výtvarník a keramik Milan Vendi Hůrka. V Merklíně s materiálem různě experimentovali a snažili se jeho nedostatky překonat. Tam byla pravděpodobně odlita i kruhová plastika Jitro (1982), volně navazující na kruhový objekt Mušle (osazeno 1975) v parku u Dvorany Glauberových pramenů ve Františkových Lázních. Plastika se skládá ze dvou částí, kruhového objektu s plastickými detaily a šňůr s barevnými kuličkami z porcelánu. Její práce jsou hojně zastoupeny v západních Čechách, jmenujme alespoň dekorativní reliéfy v lázeňských domech v Karlových Varech (LD Mercedes, LD Venezuela, Hotel Imperial), výzdobu kulturních domů v Chlumčanech a Rokycanech, nebo městské knihovny v Sokolově, jejíž část se nachází v chebském Retromuseu.