Knířov

Jan Juška: Knířov, nedatováno
Zlatožluté barvy zralého obilí přivábily Jana Jušku (1907–1983) ke knířovským polím v období žní. Obraz malovaný temperou je sice nedatován, ale podle panáků v popředí je pravděpodobné, že vznikl ještě před kolektivizací zemědělství v 50. letech 20. století. Sklizeň lánu obilí před Němcovým statkem (dnes č. p. 14) se stala jeho hlavním motivem. Za obilnými poli na návrší vystupuje věž kostela Zvěstování Páně ukrytého společně s několika staveními v bujné letní zeleni. Stejně jako na obraze Cesta ke Knířovu se v pozadí zvedá nad obcí Lhůta reliéf Vraclavského hřbetu. Tentokrát si však malíř vyšlápl pár kroků do polí nad poutní cestu. Ženci a odběračky klasů nejspíše odpočívali po těžké práci někde ve stínu, nebo již odešli domů. Pole nejdříve obsekali, poté muži kosili směrem do pole, aby klasy opřené o neposečené obilí mohly ženy snáze odebírat. Rovnaly je do snopů a vázaly předem připraveným povříslem. Snopy v panácích pak musely uschnout, než se odvezly k vymlácení do stodol. Pamětníci také vzpomínají, že v okolí Knířova se v menším množství pěstovaly i jiné plodiny, např. brambory, červená řepa (zde nazývaná burák), proso a len[1]. Právě ve Lhůtě, k níž Knířov náleží, se dochovala jediná pazderna v ČR s válcovou komorou na sušení lnu[2].
Lány obilí se vlní na knířovských polích i dnes. Půda na opukovém podkladu svědčí zároveň plevelům, které mezi klasy odjakživa patří – mák vlčí, nenápadná drchnička rolní a v okolí tak typický heřmánek pravý. Dnes již velmi vzácný rozrazil matný, který u Knířova dříve rostl, však již mezi nimi nenajdeme[3].

Fotografie: V červnu na polích v Knířově, tam, kde vznikl Juškův obraz, soupeří ve svěžesti zelené barvy obilí a řepy. Stejnorodá zeleň bez zpestřujících květů plevelů je zřejmě důsledkem chemizace zemědělství. Foto Zuzana Špinlerová (7. 6. 2021)