© 2024 Open Travel, s.r.o.
Realizace mojepaleta.cz
Nebe bylo hluboké modré, občas ho překřížily slabounké čárky drobných letadélek.
Dlouho jsem se prodírala lidmi a houštím podél Vltavy než jsem to „zapíchla“ právě tady. Stromy se tu nořily do té hluboké modré jámy. Vše se ve slunci třpytilo – bylo tu krásně, ale jen krátce. Slunce se posunulo jako po hodinovém ciferníku a stínohra větví změnila svou scénu.
Voda ztratila lesk, jámu přiklopily mraky, ve kterých se ztrácela bílá letadla.
Jen mé plátno se nezměnilo. Tady si letadélka mořem létají pořád.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám