Obraz (V mlze)

Nejvýznamnějším vkladem české meziválečné avantgardy do evropského umění byl artificialismus, originální směr, k němuž v roce 1926 při svém pobytu v Paříži dospěli Jindřich Štyrský (1899–1942) a Toyen. V jeho pojmenování zaznívá titul Baudelairovy knihy Les Paradis artificiels (Umělé ráje). Artificialismus byl jejich odpovědí na surrealismus, s nímž ho spojoval důraz na vyjevování spontánních, rozumem nekontrolovaných psychických aktivit. Na rozdíl od surrealismu zde primárně nešlo o průzkum podvědomí, nýbrž o poetické vyjádření „vzpomínky nezatížené pamětí a vědomí zbaveného vůle.“ (Karel Srp) Artificialistické obrazy vyvolávají určitou prchavou náladu či atmosféru, aniž by při tom používaly iluzivní zobrazení, a skutečnost v nich nabývá abstraktního charakteru. Princip vzpomínky je zde vyjádřen detaily, které se zachytily ve vědomí jako útržky prožité reality, tonoucí „v mlze“ uplynulého času, zastírající její přesnou podobu.
Obraz byl do sbírky zakoupen v roce 1970 od Františka Krejčího, synovce Emila Filly, od něhož galerie v té době získala i kolekci Fillových prací. To naznačuje, že se nacházel v majetku Emila Filly, možná dokonce jako vzájemná výměna! Štyrský ve 30. letech svůj vztah k Fillovi zásadně přehodnotil a v roce 1933 například věnoval nadšenou kritiku výstavě jeho kreseb.¹ „Mezi Nezvalem a Štyrským na jedné straně a Fillou na druhé vzniklo vzájemné uznání, podpořené úzkou spoluprací, jež byla v letech 1932 – 1938 mimořádně účinná a oboustranně prospěšná. Bez Filly by Skupina surrealistů v ČSR nezískala důležité zázemí v SVU Mánes a neměla by přístup k výstavám a do Volných směrů.“ (Karel Srp)²

¹ ŠTYRSKÝ, Jindřich: Kreslící malíř, toť muž s hořící hřívou, Listy pro umění a kritiku 1, 1933 -1934, č. 1, 15. 2. 1933, s. 104-105.
² SRP, Karel: Muž s hořící hřívou. Emil Filla a surrealismus 1931–1939. Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Museu Kampa, Praha 2017, s. 12. Zde také podrobná analýza vztahu Štyrský – Filla.