Plovoucí rostliny

Celoživotním tématem Františka Hodonského (nar. 1945) je vodní vegetace, svět rybníků obklopených rákosím nebo lužní lesy kolem Dyje v kraji, kde strávil dětství. Z pohledu tradičního krajinářství jde o téma nezvyklé a malířsky obtížně uchopitelné. Zároveň však odráží proměnu umění a dobové senzitivity, zejména obrat od kultivované krajiny, do níž umělci promítali národní či sociální tematiku, k přírodě nebo přímo k divočině ohrožené civilizací. Během sedmdesátých let si Hodonský vyvinul nezaměnitelný malířský jazyk, plošný, robustní a expresivní s důrazem na malířskou hmotu v typické barevnosti temných zelení doplněných bělobou a černí. Na některých obrazech divák ještě rozpoznal horizont či obrysy lesů a stromů, pohled autora se však stále častěji obracel k vodní hladině, na níž zachycoval přírodní formy, které neznáme z běžné vizuální zkušenosti. Díky tomu jeho obrazy čím dál více působily jako autonomní abstraktní skladby podřízené zákonitostem jeho malířského stylu, přestože vždy vycházely z konkrétního motivu spatřeného v přírodě. Obraz Plovoucí rostliny patří k vrcholným projevům jeho tvorby, svou barevností, založenou na působivém souzvuku sytých modří a červení, se však z ní poněkud vymyká. Hodonský se v něm inspiroval rákosovými trsy, nejspíš ohnutými větrem, zrcadlícími se v hladině rybníka v Lednicko-valtickém areálu. Zdejší „ptačí ostrov“ se objevuje i v několika dalších autorových dílech.