Slatina

Alois Srnský, Slatina, nedatováno (20. až 40. léta 20. stol.)

Vysokomýtskému grafikovi, malíři krajin a portrétů Aloisovi Srnskému (1879–1952) se ve Slatině nejvíce zalíbil pohled na kostel sv. Petra a Pavla z místa nazývaného Vlčí jáma na severovýchodním svahu kopce patřícího ke Šnakovu (283 m n. m.). Není snadné polohu vzniku obrazu najít bez pomoci starousedlíků. Podle jejich tvrzení je jisté, že dnes dobře viditelná stavení ve střední části záběru byla ukryta ještě po 2. světové válce za souvislým pásem vysokých křovin[1]. Bylo tomu tak tedy i v době, kdy se autor věnoval krajinomalbě (20.–40. léta 20. stol.).
Schován za zelení byl i statek Horáčkových (č. p. 74), kteří hospodařili a doposud hospodaří na pozemcích Vlčí jámy i v okolí. Právě manželé Horáčkovi poukázali při zkoumání obrazu na tehdy obnažený svah pod kostelem a křížkem s reliéfem sv. Petra a Pavla, jenž je nyní zarostlý druhově nepříliš zajímavou ovsíkovou loukou, ale i bohatou populací vzácného teplomilného plevelu kamejky rolní. Jak v dobách malířových, tak i dnes přitahuje pozornost ze směru od Vlčí jámy kromě kostela dům Stratílkových (č. p. 49). Žlutozelené kvetoucí lodyhy ztvárněné autorem na louce v popředí nám mohou připomínat rozkvetlé pcháče zelinné. Podle majitelů však tento vždy obhospodařovaný pozemek byl a je velmi suchý. Možná sem krajinář Srnský přenesl pcháč ve své fantazii z blízkých vlhkých stanovišť podél potoku Kaplanka. Podle starých záznamů botaniků lze spekulovat, že na suché krátkostébelné louce s opukovým podložím se na podzim mohl setkat s hořečkem nahořklým[2]. Ten by ovšem pro zobrazení v louce byl příliš drobný.