Slatinský kostelík

Josef Kubizňák, Slatinský kostelík, 1943

Slatinský kostelík svatého Petra a Pavla shlíží z mírného vršku do širokého okolí už od 13. století (BOHÁČ, 1995). Je pochopitelné, že ho mají ve velké oblibě Slatinští, ale obdivují ho dodnes i návštěvníci obce. Často do obce také zavítali malíři z blízkého Vysokého Mýta a symbol vísky se stal jejich hlavním námětem.
Krajináři Josefu Kubizňákovi (1909–1990) se nejvíce zalíbil pohled na něj ze svahu pod železniční tratí vedoucí z Chocně do Vysokého Mýta, z místa zvaného Krátké lány. Pomístní název malířova stanoviště ještě v roce 1943 dokládalo i členění zemědělských pozemků v popředí obrazu. Zatímco u prameniště přítoku Slatinky majitelé ponechávali louky a pastviny (stromy u strouhy buď okusoval pasený dobytek, nebo je hospodáři ořezávali na tzv. letninu), o něco výše měli svá políčka. Dnes je způsob využití zachován, i když ve dvou scelených plochách. Stavení pod kopcem zachycená na obraze již pomalu mizí ze vzpomínek pamětníků, protože z jejich původního uskupení zůstalo jen obydlí rodiny Jiráských (na pravé straně obrazu, nyní č. p. 18)[1]. Naopak podlouhlý dům u kostela (v současnosti č. p. 49) je zachován a vkusně udržován. Vžil se jeho název U Stratílků, i když majitelé se již změnili. Starosvětskou atmosféru doposud utváří i ovocný sad na návrší u kostela, v jehož převážně ovsíkem tvořeném podrostu jsou na opukách stále hojné druhy suchých trávníků, jako např. kozí brada východní, pryšec chvojka, šalvěj luční, ale i spíše vlhkomilný ocún jesenní.
Fotografie:
Kostel sv. Petra a Pavla – dominanta Slatiny – je dnes z místa malby obrazu téměř ukrytý za stromy, v zeleni se ztrácejí i stará stavení. Sušší část Krátkých lánů dnes voní zasetým kmínem a vmíseným heřmánkem. Foto Zuzana Špinlerová (13. 8. 2021)

Více o projektu Podpora turistického ruchu vcházením krajinomaly a fotografie se dozvíte na stránkách: vchazenidoobrazu.cz

Zdroj:
BOHÁČ, Zdeněk, 1995. Poutní místa v Čechách. DEBORA. Praha. 286 s.