U rybníku Chobot

Alois Srnský, U rybníku Chobot, 30. léta 20. stol.

Krajinou srdce malíře a grafika Aloise Srnského (1879–1952) se stalo okolí východočeského města Vysoké Mýto. V 30. letech 20. století se s malířskou paletou vydal k Mejtskému rybníku, aby z mírného svahu nad cestou k Zaháji zachytil tichý kout při hrázi u samoty Bžundov. Tehdy jistě netušil, že rybník pocházející z počátku 16. století za pár let zmizí z mapy a až v 60. letech 20. století jeho místo vyplní větší rybník, který dostane jméno podle svého tvaru - Chobot. Podobně jako ve středověku slouží i nyní převážně k chovu ryb. Bohužel obohacování vody o živiny (eutrofizace) hnojením kejdou a chlévskou mrvou vede k postupnému rozšiřování rákosu obecného, zblochanu vodního i kopřivy dvoudomé na březích, kde potlačují konkurenčně méně zdatné druhy jako kosatec žlutý či ostřici kalužní a v minulém století zabraly stanoviště vachtě trojlisté či ostřici dvouřadé[1]. Přesto se dodnes alespoň v blízkých loukách uchovaly kohoutek luční, hrachor luční, kakost luční, kozí brada východní nebo ocún jesenní, které je stále zdobí jako v dobách malířových. Ačkoliv lesy obklopující Chobot nesou jméno Bor (v pozadí obrazu) a Borek, převažuje v nich nyní především dub letní v podrostu s lípou malolistou. V bylinném patře typické hájové druhy (černýš hajní, svízel lesní, strdivka nící) ustupují intenzivně se rozrůstajícímu ostružiníku. Lem dubového lesa obohacuje keř ptačí zob obecný, jenž indikuje bazické podloží, a zdomácnělý zimolez kozí list.