© 2026
Open Travel, s.r.o.
Realizace mojepaleta.cz
Když jde o malování, jsem schopná hory vybíhat. Neskutečně mě tlačil čas, proskakovala jsem pařezy a kličkovala stromy. Vyběhla jsem až na vrchol k restauraci, kde všichni turisté přerušovali své túry, já však běžím dál. Ocitnu se na růžové mýtině a ohlédnu se. Tělo zamrzlo prorůstající inspirací a šlo se barvičkovat.
Tomu, že otvůrek pro sluníčko byl skutečně drobounký, nasvědčuje i to, že co tři minuty jsem musela stojan o dva metry posunout doleva, abych stále měla centrální pohled na stopy světla. Takže v průběhu 20 minut jsem přešla celou tu louku a ve velkých růžových chomáčích trávy poztrácela všechno své vybavení.
Když se brána uzavřela, zbytek rodiny mě došel a i já uzavřela svůj obraz.
V noci přes hřebeny jsme se vraceli s cvrlikáním cikád a lampiónky světlušek. A všichni jsme byli rádi, že jsem skončila až takhle pozdě.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám
Adéla Topolová
Sněhobílé pole
60 × 50 cm
Adéla Topolová
Ztraceni v elipsách
12 × 18 cm
Adéla Topolová
Nejvyšší
35 × 20 cm
Adéla Topolová
Stromy sluncem
45 × 50 cm
Adéla Topolová
Po tmě
18 × 24 cm
Adéla Topolová
Memento mori
65 × 70 cm
Adéla Topolová
Malé krávy
20 × 35 cm
Adéla Topolová
Vodní koberec
60 × 60 cm